KPRR 21/2001

Číslo otevírá text Terezie Pokorné věnovaný Andreji Stankovičovi (+ 12. 7. 2001), jednomu z nejvěrnějších a nejosobitějších autorů KP a RR: „Nic z toho, co se po jeho smrti ještě výrazněji ukazuje jako přednost a snad i nezbytná podmínka čehosi trvalého, mu ovšem za jeho pobytu na tomto světě příliš veřejného uznání nepřineslo. Není se čemu divit: i v dnešních Čechách pro žijící osobnosti platí, že – nelze než znovu citovat Stankovičův lapidární, důsledně prožitý výrok – ‚kdo se liší, ten je sviňák‘“. Marek Vajchr recenzuje knihu Gillese Deleuze a Félixe Guattariho o Kafkovi a dospívá k závěru, že „‚špinavá práce‘,  jako například ověření pramenů těmto vykladačům příliš nevoní, zato ale velkorysými tahy čtrtají své ‚únikové linie‘ do ‚světě čistých intenzit‘“. Mnoho potěšení Vajchrovi nezpůsobila ani četba Slavíkovy knihy Hora roků. Martin Hybler vysvětluje, proč považuje román Ivana Landsmanna Fotr za „příručku pro zpustlé skauty“. Ivana Žáčka zaujala Radokova inscenace Bergova Vojcka v Národním divadle, Marta Ljubková referuje o „letních“ inscenacích Michala Dočekala a Vladimíra Morávka. „Když prší, estéti zůstávají doma“, říká v rozhovoru galerista Miloslav Navrátil. Pro blok Dokumentů připravil Robert Krumphanzl portrét novináře Alfréda Fuchse, popraveného před šedesáti lety v Dachau. V Couleuru vychází například poznámka Petra Krále o „pravidlech hry“ Karla Srpa. Svazek uzavírá bibliografie KP č. 11–21.